Jakubova „Pohádková pohádka“ aneb Předvánoční pohlazení

15.12.2011 07:37:24

Byl jednou jeden král…, Za devatero horami a devatero řekami… Kdo z nás by neznal tyto ustálené vstupní formule, které zvou děti i dospělé s dětským srdcem do světa prozaického žánru lidové slovesnosti, do světa pohádek (dříve též báchorek).

Žáci 8. a 9. ročníku navštěvující letošní Seminář z českého jazyka si v listopadu „na vlastní kůži“ vyzkoušeli, že práce s báchorkou může být zábavná a poučná i pro ty věkem již odrostlejší. Vždyť pohádky byly také původně určeny nikoli dětem, ale dospělým. Osmáci a deváťáci se o tom přesvědčili, když se tyto poutavé příběhy, v nichž je jedna kapka čisté lásky ušlechtilejší než moře vědomostí, snažili slohově „sešroubovat“ do nové, originální pohádky. A věřte nevěřte, nebylo to vůbec jednoduché. Nejlépe se to nakonec vydařilo žákovi VIII. A třídy Jakubovi Michálkovi. Také jsme stačili vyzkoušet (za vydatné pomoci našich bránic), že Jakubova pohádka vyzní nejlépe, pokud ji přečtete (sobě nebo svým dětem) nahlas, s výrazným přednesem:

Jednoho dne vzal tatínek Jeníčka a Mařenku do lesa s úmyslem je tam nechat. Tak se i stalo. Jeníček a Mařenka při hledání cesty domů narazili na perníkovou chaloupku. V chaloupce žili babička a dědeček, kteří si zasadili semínko řepy. Ze semínka vyrostla převeliká řepa. Jenomže jednoho dne přišlo čtyřicet loupežníků a řepu ukradli. Přišli ke skále a náčelník zvolal: „Sezame, otevři se!“ Skála se otevřela a z ní se vykutálel koblížek a zpíval: „Já, koblížek hnětený, na másle smažený, utekl jsem babičce a dědovi a vám, loupežníci, taky uteču!“ Kutálel se tak dlouho, až se dokutálel k Červené karkulce, která šla navštívit svou babičku. Když k ní došla, číhal na ni vlk. Už měl babičku v břiše a Karkulku snědl taky. Po vyspání měl vlk zase hlad. Vzpomněl si naštěstí na kůzlátka, která žila v domečku nedaleko malého městečka. Jakmile k domku doběhl, zavolal: „Děťátka, kůzlátka, otevřete vrátka, přišla vaše maminka!“ Kůzlátka otevřela. Ve chvíli, kdy se vlk už chystal jedno sežrat, se najednou ve městečku na hradě píchla princezna do prstu a celé království jako by zkamenělo. Stále princezna čeká na vysvobození…

Zazvonil zvonec a pohádky je konec.

Spočítáte, děti, z kolika pohádek svou „Pohádkovou pohádku“ Jakub složil? Krásné Vánoce!

Mgr. Lenka Blašková, vyučující SČJ

Milada Podolská